OBJEKTY - EUTEKTIUM
Irena Armutidisová (* 1988) a Pavel Skrott (*1987) se poprvé setkali v období svých středoškolských studií v Brně. Po završení studií na Střední škole umění a řemesel se jejich studijní dráhy rozdělily, Armutidisová zvolila studium figurálního sochařství u prof. Jana Hendrycha na AVU a Skrott pokračoval ve studiích na VŠUP v ateliéru Skla pod vedení prof. Vladimíra Kopeckého.
Nadále však zůstali v kontaktu a spojuje je společná výstavní historie.

Irena Armutidisová ve své tvorbě navazuje na tradici klasického figurálního sochařství, která se spojuje s jejím osobitým přístupem. Často pracuje s reálnými předměty, nechává se inspirovat skutečnými příběhy a zaběhnutými stereotypy. Vytváří realistické podoby figur a zvířat, dává důraz na materiál, tělesnost a fyzickou zkušenost. Je autorkou mnoha realizací (například pamětní deska Jana Procházky v Ivančicích, Hradská brána v Olomouci, pamětní deska Josefa Kejdy v Tetčicích atd.), zastoupena v soukromých i galerijních sbírkách. Účastnila se zahraničních výstav (Rakousko, Nizozemí, Slovinsko).Má za sebou mnoho samostatných i společných výstav.

Pavel Skrott se umělecky vyjadřuje především médiem kresby a malby. Vytváří rozměrné minimalistické struktury, při zběžném pohledu působící téměř op-artovým dojmem. Až důkladný pohled zblízka odhalí miniatury krajin a víření linií a detailů. V poslední době do jeho ponejvíce abstraktní tvorby začínají pronikat záblesky reality, jako například sotva postřehnutelné motivy inspirované noční oblohou. Účastnil se řady zahraničních výstav (Švédsko, Nizozemí, Rakousko, Velká Británie) a soutěží (cena The Sybren Valkema Prize z výstavy Young Glass v Dánsku), zastoupen v soukromých sbírkách. Má za sebou mnoho samostatných i společných výstav.

Pro svou společnou výstavu se autoři rozhodli propojit své na první pohled neslučitelné výtvarné projevy a vytvořit celistvě působící instalaci. Název výstavy, EUTEKTIUM, slouží jako metafora pro odlišná umělecká východiska a tvůrčí postupy obou autorů, jež se ve společné instalaci prolínají a vytváří kompaktní celek. Eutektium je struktura vznikající při současném tuhnutí dvou látek. Přestože tvůrci pracují odděleně a nezávisle na sobě, výsledný celek nabývá překvapivých souvislostí a díla, navzdory své jinakosti, se navzájem doplňují a podporují. A to jak vizuálně, tak významově. Autoři by rádi prezentovali průřez jejich současnou tvorbou, která dokumentuje umělecký vývoj obou umělců. Ten je už z podstaty ovlivněn jinakostí jejich přístupů. Právě v tomto bodě můžeme nalézt vzájemnou a neočekávanou synergii obou zamýšlených souborů děl – reliéfy evokující malířské plátno a malby mutující v reliéf. Jako opětovné shledání na vrcholu hory, k němuž každý z autorů dospěl svou vlastní cestou.