Bestie

Irena Armutidisová, absolventka ateliéru figurálního sochařství Akademie výtvarných umění v Praze, ve své tvorbě navazuje na tradici klasického figurálního sochařství, která se spojuje s jejím osobitým přístupem. Často pracuje s reálnými předměty, nechává se inspirovat skutečnými příběhy a zaběhnutými stereotypy. Vytváří realistické podoby figur a předmětů, dává důraz na materiál, tělesnost a fyzickou zkušenost.
Na této výstavě autorka rozvíjí příběhy, jejichž netradičními protagonisty se tentokrát stávají zvířata. Vychází z konkrétních událostí a nechává se inspirovat novinovými zprávami, v nichž se zvířata ocitají v naprosto nepřirozených až výstředních situacích, které by v případě bulvární společenské rubriky způsobily jen sociální odmítnutí – šimpanz závislý na alkoholu, opilý los visící ve stromě či divoké prase po vypití osmnácti piv napadající krávu. Šimpanz na barové stoličce držící v ruce skleničku může připomínat depresivní okamžik osamoceného pijáka v baru. Bizarní vyústění reálných zvířecích příběhů by ve společnosti nebyla vůbec výjimečná a překvapující. Autorka záměrně vybírá takové pointy, v nichž zvířata přejímají lidské vlastnosti. Reálný kontext však zvířata zbavuje přisouzených symbolických vlastností – v tomto pojení liška není chytrá nebo vychytralá, ale s hlavou v zavařovací sklenici žádá o pomoc. V autorčině pojetí jsou zvířata zbavena obvyklých symbolických významů, jsou nositeli různých lidských nešvarů. Umělkyně pojímá téma bez emocí, dává animálním sochám realistickou podobu a dotváří je předměty denní potřeby, jako jsou plechovky od piva, sklenice či barová stolička, které divákovi připomínají skutečné souvislosti. Autorka se snaží všímat si podobností mezi zvířaty a lidmi a včlenit do svých soch lidské vlastnosti; konfrontuje do jisté míry humornou formou diváka s jeho vlastními pochybeními. Vytváří tak jistou vizuální obdobu jednoho z nejstarších literárních útvarů – bajky a požívá jejích formálních prostředků. V alegorickém vyprávění zvířata jednají jako lidé a prostřednictvím satiry a ironie jsou kritizovány společenské nešvary. Z titulů groteskních novinových článků autorka upomíná na zlozvyky společnosti, které jsou přes své nesporné humorné vyznění spíš výstrahou. Po pečlivém zkoumání zjišťujeme, že jsou nám animální postavy blízké, ne skrze reálné předměty, ale proviněními, kterých se dopustili.

Foto Doc.Irena Armutidisová